„Celá fyzika je hotova. Zbývá vyřešit jen dva drobné problémy: konstantní rychlost šíření světla a odchylky od teorie záření černého tělesa.“
Gustav Robert Kirchhoff se narodil 12. března 1824 v pruském Königsberku a zemřel v Berlíně, 17. října 1887. Od dětství za podpory svého otce prohluboval svůj zájem o fyziku, již společně s matematikou vystudoval na univerzitě ve svém rodišti. Vedle mnohých světových vynálezů a objevů byl rok 1847 významný i v Kirchhoffově životě, protože v tomto roce Kirchhoff vyjádřil základní vztahy, pomocí nichž se řeší elektrické obvody. Těmto dvěma poučkám dnes říkáme Kirchhoffovy zákony:
První Kirchhoffův zákon:
Algebraický součet proudů v libovolném uzlu elektrického obvodu se rovná nule.
Druhý Kirchhoffův zákon:
V libovolném uzavřeném obvodu, který je částí elektrické sítě, se algebraický součet elektromotorických napětí Ue zdrojů rovná algebraickému součtu ohmických napětí na jednotlivých rezistorech.
V roce 1859 dokázal zákon o vztahu mezi emisí a absorbcí světla a společně se svým přítelem badatelem Robertem Bunsenem (německým chemikem) rozvinuli metodu spektrální analýzy, díky níž objevili dva nové chemické prvky cesium a rubidium a zjistili, že Slunce obsahuje pozemské prvky. Pomocí této metody lze určit složení hvězd, což později vedlo ke vzniku astrofyziky.
Neméně významná je jeho definice černého tělesa z roku 1862. Při studiu tepelného záření Kirchhoff zjistil, že v každé dutině obklopené stejně teplými tělesy vznikne univerzální záření (záření černého tělesa) závislé jen na teplotě stěn.
Černé těleso (absolutně černé těleso, černý zářič) je ideální těleso, které pohlcuje veškeré záření všech vlnových délek, dopadající na jeho povrch. Absolutně černé těleso je současně ideální zářič, ze všech možných těles o stejné teplotě vysílá největší možné množství zářivé energie.